Běhám už přes rok, vlastně asi rok a půl. No běhám. Běhal jsem docela dlouho a pak mě najednou dohonila bolest kolen. Musel jsem zvolnit. Jeden den běhání, druhý den bolest kolen, třetí den už to přestávalo bolet, takže běh a pak zase utrpení. Někdy větší, jindy menší. Letos na jaře jsem to už musel vzdát. Už to fakt nešlo.

Trochu jsem to flikoval na kole, ale nebylo to ono. Někdy v květnu jsme s přítelkyní začali praktikovat svižné procházky. Chůze cca 6km/hod, tep kolem 120. Docela dobrý. Najednou zjišťuji, že běh není alfa omega pohybu. Ono vážně stačí stejnou vzdálenost chodit a spálím stejně kalorií jako bych běžel. Tedy plus mínus. To je pro mě zajímavé zjištění. Jediná nevýhoda je čas. Stejná vzdálenost 6-10km trvá skoro dvakrát tak dlouho.

Není to tak dávno, co jsem se vychloubal, že běhám 50km týdně. A byla to i pravda. :-D Ovšem vydržel jsem to jen dva týdny. Po tom jsem musel polevit, protože to nohy už nestíhaly. Možná za to může to, že období bez fitek (stále nechodím a nezačnu dřív než v lednu, ale to je zavřou...) jsem využil na hubnutí. Od října jen 3 kila... ale je pravda, že se v jídle moc neomezuju

Běhání je pro mě taková móda. Nikdy mě nepostihlo, nikdy jsem běhání neměl rád a nikdy mi nešlo. Všechno změnila jarní korona. Fitko mi zavřeli. Sice jsem pokračoval s cvičením na terase, ale vymezený čas najednou přebýval. Běhání se mi líbilo na spalování kalorií, není lepšího sportu. Sice posilováním spálíte kalorií +/- stejně, ale je to dřina a nejde dělat déle než 90 minut a v mém případě ob den. V liché dny byl prostor pro běhání.

Když už chci běhat, chci to mít podloženo. Koupil jsem si chytré hodinky, které mi to budou měřit. Jasná motivace. Když mám hodinky, musím!